Historie strany

Demokratická strana zelených (DSZ) je česká parlamentní politická strana, vzniklá v březnu 2009, hlásící se k prosazování zelené politiky.

DSZ byla iniciována koncem ledna 2009 poté, co čtyři členové tzv. Demokratické výzvy Strany zelených – Petr Bratko, Antonín Kuboš, Daniel Solis a Jiří Šteg – již neviděli prostor pro realizaci své politiky v rámci Strany zelených. Po zajištění 1000 podpisů pod petici byla strana v průběhu března 2009 zaregistrována.

Většinu členů tvořili bývalí členové Strany zelených, kteří nesouhlasili s jejím tehdejším vedením.^[zdroj?] Do strany vstoupila i poslankyně Olga Zubová (zvolená za Stranu zelených, spolu s Věrou Jakubkovou opustila na podzim 2008 poslanecký klub SZ a v březnu 2009 byla ze SZ vyloučena), čímž DSZ získala parlamentní zastoupení.^[1]

Prvním předsedou Demokratické strany zelených byl zvolen Vladislav Koval, dříve předseda moravskoslezské organizace SZ, místopředsedou pak Jan Vondrouš, který byl zvolen předsedou liberecké krajské organizace SZ na podzim 2008, ale tato volba byla následně orgány SZ zneplatněna. Na konci června 2009 byla novou předsedkyní DSZ zvolena Olga Zubová.

DSZ neúspěšně kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu 2009 ve kterých získala 0,6 % hlasů. Ve volební kampani se DSZ (podle sponzora strany Jaromíra Soukupa) prezentovala na 350 billboardech.^[2] Volebním lídrem byl Daniel Solis, nejvýraznější tváří kampaně byla Olga Zubová a známou osobností na kandidátce byl také sociální ekolog Jan Keller. DSZ postavila několik kandidátů i do senátních voleb v roce 2010.

4. července 2011 byla předsedkyně DSZ Olga Zubová představena na tiskové konferenci strany Jany Bobošíkové Suverenita jako nově zvolená předsedkyně Středočeské krajské organizace Suverenity. Dále bylo uvedeno, že spolupráce obou stran trvá již delší dobu. Společně získaly 11 mandátů v komunálních volbách na Domažlicku a Klatovsku.^[3]^[4]

Programové principy DSZ ji charakterizují jako občanskou stranu se silným důrazem na princip demokracie, subsidiarity, sociální soudržnosti a vyvážené existence lidské společnosti. V mezinárodní politice se hlásí k mírové koexistenci a spolupráci mezi státy a regiony a politice odzbrojení.

30.června 2012 bylo na shromáždění DSZ v Domažlicích zvoleno nové vedení včetně předsedy, místopředsedy, tajemníka, Řídícího výboru i Kontrolní a revizní komise.
21.prosince 2012 byly zaregistrovány Ministerstvem vnitra další změny stanov a nové složení statutárního orgánu DSZ. Současným předsedou Demokratické strany zelených (DSZ) je Jiří Anderle, zastupitel městyse Klenčí pod Čerchovem. DSZ prosazuje takovou zelenou politiku, která by se dala přirovnat hnutí Brontosaurus.^[zdroj?] Snaží se o naplňování politiky ochrany přírody, fauny i flóry, čistých lesů, třídění odpadu.^[zdroj?] Její členové poskytují pomoc raněným zvířatům, podporují útulek pro nemocné a opuštěné koně, jsou proti geneticky upravovaným potravinám atd.^[zdroj?]

Demokratická strana zelených vycházejíc z principů civilizace demokratických a křesťanských tradic Evropy usiluje demokratickými metodami o takovou organizaci společnosti, ve které se snoubí úcta k jednotlivci se spravedlivým ekonomickým a právním řádem a zodpovědností, kterou má lidstvo k přírodě.
Demokratická strana zelených chápe životní prostředí jako souhrn přírodních, ekonomických, právních a sociálních faktorů, které ovlivňují život jednotlivce a které jsou formovány přírodními a společenskými zákonitostmi.
Demokratická strana zelených si klade za cíl svou politikou prosazovat zejména:
- demokratické principy v organizaci společnosti s důrazem na princip subsidiarity
- respekt ke svobodám jednotlivce a zároveň jeho odpovědnost ke společnosti
- trvalou péči o ochranu lidských práv a jejich kultivaci
- racionální ekonomickou organizaci společnosti zaměřenou na vyváženou dlouhodobou existenci
- sociální spravedlnost a solidaritu
- zvyšování vzdělanosti a překonávání vědomostních bariér
- mírovou koexistenci a všestrannou spolupráci mezi státy a regiony
- zodpovědnost při využívání přírodních zdrojů a při provádění veškerých činností, které přírodu ovlivňují
Demokratická strana zelených své cíle prosazuje v souladu se zákonem o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, vlastními stanovami a na základě svého programu. Při realizaci svých programových cílů spolupracuje se všemi demokratickými stranami politického spektra. V mezinárodní spolupráci se orientuje v otázkách environmentalismu především na Evropskou stranu zelených.

______________________________________________________________________________________

Demokratická strana zelených /DSZ/

březen 2009

VIZE DEMOKRATICKÉ EVRORY

DEMOKRATICKÁ EVROPA je založena na různorodosti, která je zdrojem humánního, kulturního a ekonomického bohatství. Odmítá strategie ekonomické nebo vojenské dominance a všechny formy rasismu, šovinismu a silových řešení.

DEMOKRATICKÁ EVROPA chápe životní prostředí jako souhrn sociálních, ekonomických, právních a přírodních faktorů, které ovlivňují život lidí a které jsou lidmi vytvářeny nebo ovlivňovány. Pouze stálá péče, kultivace a ochrana těchto faktorů zajistí dlouhodobou vyváženou existenci jednotlivců a tím i celé společnosti.

DEMOKRATICKÁ EVROPA přispívá k vytváření světového míru; uznává a podporuje kulturní a historické rozdílnosti při respektování vyváženosti individuálních a kolektivních práv a univerzálních lidských práv a závazků. Historická zkušenost Evropy poznamenaná četnými válkami, dlouhodobými souboji o politickou, kulturní a sociální dominancí, expansionismem a vyčerpáváním zdrojů, je důrazným varováním a imperativem pro hledání mírové koexistence nejen v rámci kontinentu, ale i v rámci celosvětovém. Princip respektu a spolupráce určuje vztahy mezi zeměmi uvnitř evropského prostoru a vůči všem jednotlivcům, národům, společenstvím i vůči přírodnímu prostředí. Evropa je modelem a impulsem pro rozvíjení globálních lidských, sociálních, ekonomických a ekologických práv a jistot.

DEMOKRATICKÁ EVROPA uznává a prosazuje právo národů rozhodovat o vlastní budoucnosti a činit vlastní zásadní rozhodnutí v sociálních, ekonomických, kulturních a ekologických záležitostech v souladu s trendy zakotvenými ve společných politikách.

DEMOKRATICKÁ EVROPA podporuje vzdělávání svých občanů, vědu, výzkum a produktivní ekonomiku. Zároveň podporuje přísnou regulaci a zdanění nadnárodního finančního kapitálu, který přerozděluje vytvořenou přidanou hodnotu dle svých zájmů, bez přínosu pro státy a oblasti, kde byla vytvořena a mnohdy v přímém rozporu s těmito zájmy.

DEMOKRATICKÁ EVROPA odmítá princip trhu jako samoregulačního mechanismu a vše řešící kategorie. Tento princip vede k vytváření dominantních mocenských a politických skupin a narušování principů a rovnováhy, na kterých je postavena demokratická společnost.

DEMOKRATICKÉ PRINCIPY EVROPY

DEMOKRATICKÁ EVROPA uznává úlohu jednotlivce jako základního a nenahraditelného zdroje demokratických principů a legitimity všech jejích orgánů. Zároveň požaduje po jednotlivcích míru odpovědnosti, která odpovídá míře jejich práv.

DEMOKRATICKÁ EVROPA organizuje své instituce na základě této demokratické legitimity a při důsledném dodržování principu subsidiarity, který je základním imperativem moderního demokratického státu.

DEMOKRATICKÁ EVROPA zaměřuje své úsilí o sjednocení legislativního rámce především do oblastí, které mají univerzální charakter a nepotlačují specifiku jednotlivých oblastí, regionů, národů a států. Jedná se především o oblast lidských práv, oblast sociálních a zdravotních standardů, oblast energetické bezpečnosti, oblast ochrany přírodního prostředí a racionálního využívání zdrojů, oblast trestního práva a boje s kriminalitou a oblast obrannou.

DEMOKRATICKÁ EVROPA postupuje ve svém rozhodování transparentně a její instituce plní role odpovídající rolím daných institucí v rovině národních států. Uznává právo jednotlivých národních států na svébytnou regulaci a řízení procesů na vlastním území. Kromě výslovně definovaných oblastí neusiluje o další univerzalizaci komunitárního práva, která je rizikem pro různorodost evropského prostoru jako zdroje impulsů pro pozitivní rozvoj.

DEMOKRATICKÁ EVROPA v utváření svých pravidel postupuje tak, aby byla transparentní, jasně strukturovaná a srozumitelná občanům členských států. Nesrozumitelnost dokumentů jako je Lisabonská smlouva posiluje byrokracii a tím oslabuje demokratické principy spolupráce suverénních států.

DEMOKRATICKÁ EVROPA si nepřisvojuje žádná práva, která jsou a mohou být realizována na úrovni národních států, pokud je tyto státy samy nepředají na evropskou úroveň.

DEMOKRATICKÁ EVROPA vědomě vytváří prostor pro občanské a nevládní aktivity, které jsou přirozeným doplňkem vládních a samosprávných činností a dávají jim lidský rozměr.

DEMOKRATICKÁ EVROPA JAKO SOCIÁLNĚ SOUDRŽNÝ PROSTOR

Základními pilíři sociální soudržnosti DEMOKRATICKÉ EVROPY jsou rovná práva a solidarita.

DEMOKRATICKÁ EVROPA dosáhla významných úspěchů ve vytváření sociálně soudržné společnosti, ve které má každý její člen možnost zapojit se do pracovních nebo podnikatelských aktivit, uplatnit své schopnosti a zároveň nebýt sociálně vyloučen v případě, kdy v této snaze neuspěje.

DEMOKRATICKÁ EVROPA považuje tuto úroveň dosažené sociální soudržnosti za zdravý základ pro další vývoj. Nedopustí odbourávání již dosažených sociálních jistot. Uvědomuje si zároveň, že otázka sociální soudržnosti není pouze otázkou ekonomickou, ale i otázkou humánní, kulturní a otázkou sdílení pozitivních hodnot.

DEMOKRATICKÁ EVROPA si neklade za cíl vytvořit evropskou sociální síť, ale jejím cílem je garantovat v zákonodárství všech zemí odpovídající minimální existenční úroveň jejich občanů s přihlédnutím k historické a kulturní specifice daného státu.

DEMOKRATICKÁ EVROPA se staví důsledně proti jakékoliv formě extremismu a snaží se důsledně odbourávat jeho zdroje a potlačuje veškeré jeho projevy, které ohrožují členy společnosti.

DEMOKRATICKÁ EVROPA považuje péči o veřejné zdraví za základní atribut moderní společnosti. Zdravotní péči nepovažuje za předmět podnikání, nýbrž za jeden z rozhodujících faktorů dlouhodobé vyvážené existence. Každý občan má právo na standardní úroveň zdravotní péče odpovídající danému stupni úrovně lékařské vědy a tomu jsou přizpůsobeny zdravotní systémy v jednotlivých státech. Systém veřejného zdravotní pojištění je nástrojem financování, nikoliv prostředkem hodnocení úrovně zdravotní péče. Úroveň zdravotní péče je hodnocená pouze na základě vývoje zdraví občanů a nikoliv na základě vývoje finančních ukazatelů zdravotních systémů.

Pro DEMOKRATICKOU EVROPU je vysoká úroveň a rozsah poskytovaného vzdělání základním předpokladem dlouhodobé vyvážené existence a základním faktorem umožňujícím plnohodnotný život a seberealizaci jednotlivců. Zvyšováním vzdělanosti se zároveň posiluje nekonfliktní soužití v rámci společnosti a oslabují projevy diskriminace a extremismu. Podpora a zkvalitňování vzdělání je proto jednou ze základních oblastí, na kterou se DEMOKRATICKÁ EVROPA zaměřuje.

DEMOKRATICKÁ EVROPA utváří páteř sociálního, zdravotního a vzdělávacího systému nikoliv na bázi ekonomické, ale jako soustavu neziskových veřejných služeb, pro které vytváří příslušnou legislativní a ekonomickou bázi. Zároveň nebrání rozvoji nadstandardních, doplňkových aktivit na ekonomické bázi, avšak regulovanou a kontrolovanou státními orgány.

DEMOKRATICKÁ EVROPA A BEZPEČNOST

DEMOKRATICKÁ EVROPA odmítá válku, okupaci a násilí jako nástroj řešení mezinárodních konfliktů a považuje za jedno ze základních práv člověka a národů právo na život v míru.

DEMOKRATICKÁ EVROPA se angažuje při vytváření podmínek pro zachování míru potlačováním všech forem diskriminace, vykořisťování, vylučování a ohrožování jednotlivců nebo států. Přitom využívá mezinárodního práva, politických vyjednávání a diplomacie jako základních nástrojů. Odmítá všechny pokusy, ať přicházejí zevnitř, nebo zvenčí, zaměřené na proměnu Evropy ve vojenskou mocnost globálních rozměrů angažovanou v útočných válkách.

DEMOKRATICKÁ EVROPA zároveň uznává práva jednotlivců a národů na odpor vůči útlaku a nespravedlnostem všemi prostředky, které samy nepovedou k pošlapání univerzálních lidských práv.

DEMOKRATICKÁ EVROPA podporuje iniciativy k vytvoření spravedlivého systému mezinárodního trestního práva a mezinárodní trestní justice, který by byl schopen sankcionovat státy a všechny činitele odpovědné za válečné zločiny.

DEMOKRATICKÁ EVROPA usiluje o aktivní angažovanost mezinárodních institucí proti všem formám vojenského, sociálního nebo ekonomického útlaku a z principu odmítá užití vojenské síly jako první. Proto je pro rekodifikaci úlohy NATO a neuznává princip preventivních válečných operací.

DEMOKRATICKÁ EVROPA všemožně podporuje jaderné odzbrojení, jakož i likvidaci všech zbraní hromadného ničení. Angažuje se pro omezení konvenčních zbraní a demilitarizaci.

DEMOKRATICKÁ EVROPA uznává práva jednotlivců a komunit na život svobodný ode vší agrese, nebezpečí a hrozby.

Ve jménu těchto principů se DEMOKRATICKÁ EVROPA zdržuje jakékoli vojenské hrozby nebo útočné akce a prosazuje prevenci konfliktů jednáním, podporu mírových řešení a humanizaci mezinárodních vztahů. Nezříká se tím použití síly pro vlastní obranu.

DEMOKRATICKÁ EVROPA PROTI DISKRIMINACI

DEMOKRATICKÁ EVROPA respektuje princip rovnosti občanů při respektování jejich rozdílů a růzností.

DEMOKRATICKÁ EVROPA uznává jako základ hodnotového systému právo na rovné postavení všech jednotlivců ve všech sférách soukromého, sociálního, náboženského politického a ekonomického života bez ohledu na jejich pohlaví, vzdělání, věk nebo sociální postavení.

DEMOKRATICKÁ EVROPA se jasně distancuje od jakékoliv formy diskriminace na základě tělesného nebo duševního handicapu, národnosti nebo státní příslušnosti, náboženského přesvědčení, hodnotové nebo politické orientace, pohlaví nebo rasy.

DEMOKRATICKÁ EVROPA uznává princip svobody pohybu a pobytu a garantuje je jako univerzální práva.

DEMOKRATICKÁ EVROPA požaduje od svých občanů, aby dodržovali tyto principy a zároveň dodržovali zákony, které tyto principy chrání. Dodržování zákonů prosazuje v souladu s právním řádem.

DEMOKRATICKÁ EVROPA usiluje o překonávání materiálních, kulturních a jazykových bariér, které brání porozumění mezi lidmi a národy a všestranně podporuje komunikaci mezi nimi.

DEMOKRATICKÁ EVROPA se staví důsledně proti jakékoliv formě extremismu a snaží se důsledně odbourávat jeho zdroje.

PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ A DEMOKRATICKÁ EVROPA

DEMOKRATICKÁ EVROPA si je vědoma odpovědnosti k přírodnímu prostředí jako jedné z rozhodujících podmínek dlouhodobé vyvážené existence lidstva. Přírodní prostředí a především surovinová základna se utvářely miliony let v cyklech, které zdaleka přesahují lidské epochy dějinného vývoje. Příroda nestačí stále se zvyšujícímu tempu spotřeby lidstva a dostává se vyčerpáváním surovinové základny a narušováním přírodního prostředí do nerovnovážného stavu, který ohrožuje budoucí generace.

DEMOKRATICKÁ EVROPA usiluje o optimální sladění ekonomických aktivit s možnostmi a potřebami přírodního prostředí. Uvědomuje si, že toto sladění vyžaduje ekonomické náklady a je připravena je nést. Usiluje o prioritní směřování daní do dlouhodobých, přírodní prostředí ochraňujících aktivit, především do výzkumu a aplikovaných technologií.

DEMOKRATICKÁ EVROPA harmonizuje činnost jednotlivých států tak, aby optimalizovala své energetické a surovinové nároky a emisní zátěž přírodního prostředí. Vychází z racionálních a vědecky podložených analýz, které umožní optimálně strukturovat příslušné systémy a soustavy, jakož i racionálně regulovat emisní poměry. Respektuje s ohledem na komplexnost problému úroveň technických a ekonomických možností a snaží se o optimalizaci energetických zdrojů bez vyloučení kteréhokoliv z nich.

DEMOKRATICKÁ EVROPA považuje ochranu přírodního prostředí a hospodaření s ním za jednu z nejvyšších výzev tohoto století a odpovídajícím způsobem orientuje své zdroje do odpovídajících vzdělávacích, výzkumných a vědeckých institucí.

DEMOKRATICKÁ EVROPA si je vědoma, že v zájmu ochrany přírodního prostředí je nutné změnit spotřební návyky a úroveň spotřeby jako celku. Současná situace zbožnění spotřeby a vytváření stále nových, zbytečných, potřeb je kontraproduktivní a ohrožuje dlouhodobou vyváženou existenci lidstva.

DEMOKRATICKÁ EVROPA považuje za mimořádně důležité zvyšovat vzdělanost v oblasti přírodního prostředí a působit na občany, aby prosazovali šetrnost k přírodnímu prostředí.

DEMOKRATICKÁ EVROPA nedopustí, aby se priority v jeho ochraně staly předmětem čistě ekonomických zájmů a vytváří takové legislativní a ekonomické podmínky, která nedovolí zneužití cílů v ochraně přírodního prostředí k tvorbě nepřiměřených zisků a koncentraci ekonomické síly v omezené skupině ekonomických subjektů.

EKONOMIKA V DEMOKRATICKÉ EVROPĚ

DEMOKRATICKÁ EVROPA považuje hladké fungování ekonomických systémů za důležitý faktor a předpoklad, nikoliv však cíl své existence.

DEMOKRATICKÁ EVROPA respektuje lidskou tvořivost, schopnost pracovat a podnikavost jako jeden z pilířů ekonomické prosperity.

DEMOKRATICKÁ EVROPA vychází z principu, že základem ekonomické prosperity jsou výsledky sektoru produktivní ekonomiky, ať už v oblasti výroby nebo služeb. Pro tento sektor vytváří optimální legislativní a daňové prostředí.

DEMOKRATICKÁ EVROPA klade důraz na decentralizaci výrobních činností na legislativní a daňovou podporu malých a středních podniků, které svou flexibilitou umožňují pružnou reakci na vývoj ekonomické situace.

DEMOKRATICKÁ EVROPA podporuje spolupráci vzdělávacích. výzkumných a vědeckých pracovišť s podnikatelskou sférou.

DEMOKRATICKÁ EVROPA reguluje bankovní sektor tak, aby rizikovost jeho operací neohrožovala fungování ekonomického systému.

DEMOKRATICKÁ EVROPA reguluje legislativně a daňově aktivity nebankovního finančního kapitálu ve prospěch států, kde tento kapitál vytváří své zisky z finančních operací.

DEMOKRATICKÁ EVROPA reguluje činnost síťových odvětví ekonomiky a brání v případě nutnosti i legislativními opatřeními zneužívání přirozených monopolů proti občanům.

DEMOKRATICKÁ EVROPA vytváří legislativní tlak na produkci kvalitních výrobků a poskytování kvalitních služeb v souladu s principem ochrany přírodního prostředí.

DEMOKRATICKÁ EVROPA nebrání volnému obchodu při dodržování odpovídající kvality zboží a brání obchodu zbožím nekvalitním.

DEMOKRATICKÁ EVROPA dbá na ochranu zdraví a zájmů spotřebitelů.

DEMOKRATICKÁ EVROPA usiluje o minimalizaci centrálního přerozdělování jak na úrovni států, tak na úrovni celoevropského prostoru. Usiluje o odbourání plošných centrálně přidělovaných dotací do jednotlivých sektorů jako je v současné době např. zemědělství.

DEMOKRATICKÁ EVROPA usiluje o vytváření vlastních institucí, které umožní aktivní účastí na trhu v rozhodujících sektorech ovlivňovat ekonomické procesy. Tento princip je aplikován jak v oblasti úvěrové podpory, tak v oblasti podnikatelské, kde je zaměřen do oblasti bankovní, infrastrukturní, energetické a oblast ochrany životního prostředí.

***

Vize Evropy míru a demokracie

– volební program do Senátu 2010 –

„V éře globalizace nezačínají a nekončí
problémy životního prostředí a sociální soudržnosti na hranicích
členských států EU.

Pro nás demokratické Zelené není řešením
stavět zdi a zavírat oči před tím, co se děje za hranicemi našich zemí a
našeho kontinentu, právě naopak – bourejme bariéry tmy a oči mějme
otevřené dokořán“

Senát České republiky nemůže proto být v tomto
kontextu chápán jako izolovaný zákonodárný orgán, vytržený ze
souvislostí legislativního procesu, kterým se vytváří vyšší právní normy
– komplexu evropského zákonodárství tvořeného unijními orgány, Evropskou
komisí, Radou a Evropským parlamentem.

Kandidát do Senátu proto musí klást zřetel na
tuto širší dimenzi a vidět svoji službu občanům v interpretaci procesů
odehrávajících se na evropské úrovni na úroveň národní tak jako působení
a ovlivňování vyšší úrovně politického procesu v unijním kontextu a v
rámci celoevropského politického a legislativního vývoje. Oboustranné
převádění společenských problémů a potřeb, mezi procesy nadnárodními a
národními v tomto postmoderním globalizovaném prostředí a jejich správné
vnímání a chápaní je nezbytnou a nevyhnutelnou nutností ke správnému
vykonávání mandátu senátora. Proto musí být volební program kandidáta do
Senátu pojat z poněkud širší perspektivy, než jen z naší národní. Pohled
musí být v dnešní postlisabonské době zaměřen na evropské aspekty od
kterých se ty národní odvíjejí. Nutné je při tom i reflektovat národní
specifika a aktuální lokální či regionální politika na úroveň evropskou.
Extrapolace je v tomto nyní již uzavřeném politickém systému
nevyhnutelná, neboť princip spojených nádob, jak jej každodenně
zažíváme, je zejména v době hospodářské krize všem občanům evropské unie
již dokonale zřejmý. Co je tím velkolepým principem, který hýbe dnešním
politickým organizmem ve všech sférách? Jak je nutno nahlížet na tento
ambiciózní projekt evropské integrace, připomínající některým z nás
ambice kosmologie Sovětského Svazu?

My demokratičtí zelení považujeme Evropu za
mírový projekt a jsme přesvědčeni, že rozšiřování EU rozumným způsobem a
její obezřetné prohlubování představuje jeden z hlavních prostředků, jak
tento projekt uskutečnit.

Stále větší nedostatek sociální spravedlnosti,
zvláště s ohledem na pracovní příležitosti a životní perspektivy
mladých, zhoršující se stav dodržování lidských a občanských práv pod
záminkou mezinárodního terorismu, rostoucí vliv organizovaného zločinu,
rozmach atomové energie společně se zhoršujícími se podmínkami životního
prostředí, demokratická krize evropských institucí, sociální
stratifikace, skutečnost Evropy dvou rychlostí, úpadek životní úrovně
lidí třetího věku, nerovnost příležitostí mužů a žen. Problémy migrace a
s ní spojený vzestup rasizmu a xenofobie, obrovský vliv nadnárodních
korporací a anonymního kapitálu, ohrožující demokratické procesy a zájmy
občanů a spotřebitelů, energetická nevyváženost a nestřídmost
konzumerizmu evropské společnosti tento mírový projekt podstatně
ohrožují.

Evropská unie měla a stále má pro nás,
demokratické zelené jeden hlavní cíl: vytvořit na tomto kontinentu po
staletích válek a konfliktů mezi lidmi trvalý mír a spolupráci, a po
staletích kolonizace získat kladný postoj k méně rozvinutým zemím a jít
dobrým příkladem mezinárodnímu společenství.

V této oblasti má Evropská unie co dohánět:
postavení a politika Unie by měla mít příznivý vliv nejen na to, co se
děje v rámci jejích hranic, ale také na vývoj v dalších částech
kontinentu a ve světě obecně.

Výsledek irského referenda k Lisabonské
smlouvě nám ukázal, že velká část evropské populace se neztotožňuje s
momentální politikou EU. V očích mnoha evropských občanů zvolila EU
cestu, která je mnohými interpretována jako odklon od pozitivních prvků
evropského integrace. Hovoří se i o demokratickém deficitu a o
neschopnosti zkrotit vliv nadnárodních korporací ve prospěch
jednotlivých lidí. Příliš mnoho evropských občanů je přesvědčena o tom,
že nemohou ovlivňovat dění v Unii, zatímco ekonomicky silné lobby mají
přímý přístup k jejím rozhodovacím procesům.

Ve svých postupech EU upřednostňovala
investice do kompetitivního modelu vývoje řízeného trhem před propagací
evropského modelu solidarity. Rozpor mezi „tvrdým zákonem“ měnových
pravidel na jedné straně, a „měkkým zákonem“ metody otevřené spolupráce
v sociální politice na straně druhé, je neudržitelný, jak nám dokazuje
současná hospodářská krize.

Požadujme tedy, aby EU přehodnotila svůj
přístup k procesům, ze kterých někteří těží a jiní na ně doplácejí
(např. společná zemědělská politika – rušení cukrovarů v ČR, investice
ze strukturálních fondů do neekologických projektů, atd.) a korigovala
procesy a pravidla, které vedou k deformaci solidárních mechanismů mezi
jednotlivými členy EU.

Také k prosazování zelených politických cílů,
zejména ekologicky šetrného a udržitelného rozvoje v Evropě i ve světě,
potřebujeme politicky a ekonomicky sjednocenou Evropu s fungujícími
demokratickými mechanizmy a sociální a soudržností. Chtějme zaručit, aby
bylo možné dosáhnout těchto cílů prostřednictvím dobře fungujících,
transparentních a demokratických rozhodovacích procesů. Existují také
oblasti, v nichž se rozhodování nejlépe uskutečňuje na národní,
regionální nebo lokální úrovni. Zachovejme a posilujme princip
subsidiarity.

Pro nás demokratické zelené je demokracie
zásadní hodnotou. Součástí demokracie je spravedlivé politické
zastoupení občanů a přímé demokratické nástroje. Mezi evropskými občany
roste kritika omezených možností demokratické účasti na spravování věcí
veřejných. Proč by Evropský parlament nemohl mít legislativní
iniciativu? Co to je za parlament? Zasaďme se, aby tomu tak bylo.

Požadujme také rozšíření nástrojů umožňujících
lepší občanskou účast v demokratických procesech. Jedním z nástrojů, jež
by se mohly stát novým zdrojem demokratické legitimity EU, je evropské
referendum. Dalším nástrojem jsou občanské iniciativy, jež by mohly
vytvářet nová spojení mezi občany, nevládními organizacemi a politickými
stranami, překračující tradiční hranice a umožňující společné kampaně
všech těchto subjektů. V evropské občanské společnosti hrají důležitou
roli nevládní organizace, zastupující sociální, kulturní, právní a
ekologické zájmy. Tyto organizace by měly mít lepší přístup k
politickému rozhodování na evropské úrovni. Podporujme proto nevládní
organizace v jejich úsilí získat status poradního hlasu v institucích
relevantních pro jejich pole působnosti a získat lepší přístup k
Evropskému soudnímu dvoru.

Evropská unie pro nás představuje velký mírový
projekt. Rádi bychom ji proto chápali jako mezinárodního ochránce míru a
lidských práv. EU se musí rozhodně zasadit o svou vlastní udržitelnou
budoucnost, a stabilitu celého mezinárodního společenství ve své
rozmanitosti a různorodosti.

Sociální jistoty v Evropě, společně s vírou
občanů v instituce, mizí. Je nezbytně nutné politicky odpovědět
především na ekonomické aspekty globalizačního procesu. Evropští
politici nejsou zatím schopni přesvědčit občany o přínosu EU v tomto
procesu. V očích mnoha lidí je EU motorem negativního globalizačního
procesu, místo toho, aby byla vnímána jako nástroj k řešení problémů,
které globalizace přináší.

EU musí být zárukou evropského sociálního
modelu. Musí klást důraz na práva spotřebitelů a ochranu zdraví.
Ekonomické úsilí EU by se mělo inspirovat zelenou ekonomickou vizí,
založenou na předefinovaní ekonomiky na základě ekologických a
sociálních principů. EU musí upravit své ekonomické cíle tak, aby
ochrana životního prostředí a blaho jednotlivých lidí mělo prioritu nad
komerčními zájmy nadnárodních korporací. EU by se měla stát globálním
hráčem na poli spravedlivé globalizace. EU se musí zasadit o demokracii,
rozmanitost, rovnost na všech úrovních, za vládu zákona a za solidaritu
a za svobodu a právnost.

Solidarita, jak sociální, na úrovni občanů,
populačních skupin – menšiny a etnika nevyjímaje, kulturní, na úrovni
regionů a členských států uvnitř Unie, tak i solidarita politická,
Evropy s ostatními zeměmi a kontinenty, je solidaritou, která má zázemí
v silných a dobře fungujících demokratických institucích. Taková
solidarita je nezbytná, chceme-li zajistit mír, spravedlnost a
bezpečnost, jak pro současné, tak i budoucí generace.

Unipolární svět, kde jedna země „řídí“ ostatní
není světem bezpečným, tím ovšem není ani svět zmítaný multipolárními
konflikty. Evropské země se musí spojit, aby dosáhly úspěchu na
mezinárodní úrovni při prevenci konfliktů, a jejich mírovém řešení, a
jít příkladem udržitelného a ekologického životního stylu, snižování
plýtvání a bezbřehého konzumerizmu, šetrné zacházení se zdroji a ochrany
životního prostředí, zdraví občanů a životního stylu, který nejde na
úkor budoucích generací.

Posílení ochrany životního prostředí a
přírodních zdrojů by měl být pro evropské politiky jedním z
nejdůležitějších úkolů. Je to rovněž jedna z ústředních činností, jíž
občané Evropské unie od evropských politiků očekávají. Průzkumy jasně
naznačují, že více než dvě třetiny evropských občanů si přejí vyváženost
mezi ochranou životního prostředí, ekonomickým rozvojem a sociální
politikou. Přestože v mnoha oblastech dochází ke zlepšení, celkové
zatížení životního prostředí vzrůstá.

Využívání přírodních zdrojů ve světovém
měřítku podle oficiálních odhadů o 20% převyšuje to, co nám může planeta
udržitelným způsobem poskytnout. Průměrný občan evropské sedmadvacítky
přitom spotřebovává více než dvojnásobek světového průměru. Je tedy
zřejmé, že takovýto stav je neudržitelný. Musíme snížit dopad ekonomické
činnosti a spotřeby na životní prostředí na takovou úroveň, která umožní
udržitelný život – jinak zaplatí příští generace za naše chování tvrdou
cenu. Spotřeba přírodních zdrojů musí být ve světovém měřítku
spravedlivěji rozdělena, jinak se trend ozbrojených konfliktů o
ztenčující se přírodní zdroje nezmění. Důležitá je v tomto ohledu
zejména energetická politika Evropské unie.

Agentura Euratom by proto měla být buď zrušena
nebo kompletně transformována na agenturu pro udržitelný rozvoj
evropských energetických systémů. Státy, které vytvořily své bohatství v
éře levných fosilních paliv, mají nyní potřebné zdroje a nesou
zodpovědnost za vytvoření a zavedení technologií, jež jsou čisté,
efektivní a ve zvýšené míře založené na obnovitelných zdrojích. Právě to
by mělo být primárním cílem evropské vědy a výzkumu. Jen tak může být
dosaženo udržitelnosti systému při zachování a rozvíjení kvality života
jeho obyvatel.

Evropskou unii proto nelze vnímat pouze jako
území s jednotným trhem. Unie je o lidech. Člověk by měl být centrálním
motivem jejího rozvoje a její integrace. Ukazatelem správného směru
integrace unie je vývoj sociálních systémů, jejich účelnost, efektivita
a funkcionalita. EU musí čelit novým výzvám globalizace, především
konkurenci mez sociálními systémy jednotlivých členských zemí a
oslabování evropské soudržnosti v sociální oblasti.

EU musí především zajistit, aby její
legislativní opatření a praktiky v oblasti hospodářské, finanční a
obchodní ve skutečnosti neoslabovaly či neznemožňovaly realizaci
sociální politiky členských zemí. Celková rovnováha unijních postupů by
měla být posunuta směrem k vyšším ohledům vůči sociálním dopadům.
Veřejné služby a služby, jež jsou ve veřejném zájmu, jako je vzdělávání,
zdravotní péče či dodávky pitné vody by neměly být předmětem tržních
mechanizmů a unitárních regulí ve vztahu k hospodářské soutěži. Jejich
rozumná, zodpovědná a citlivá regulace je nezbytná pro fungující
sociální a humánní systém.

Demokratičtí zelení jsou pro smíšený
hospodářský systém veřejných služeb a soukromých podniků. Konkurence
není cílem, ale nástrojem pro zlepšení kvality produktů a služeb, což
vede k inovacím a přijatelným cenám. Zelené a sociálně ohleduplné
hospodářství znamená, že konkurenceschopnost by měla být kompatibilní s
dosahováním obecně prospěšných cílů, především sociální soudržnosti,
ochrany životního prostředí a spravedlivého obchodu, což jsou vesměs
základní kameny udržitelného života. Součástí takovéhoto hospodářství je
rovněž rostoucí vliv zaměstnanců na politiku zaměstnavatelů. Do podpory
malých a středních podniků by tedy EU měla zahrnout rovněž tzv. sociální
podniky a kooperativní družstva.

Unie potřebuje nový impuls, což vyžaduje aby
politické subjekty v rámci celého kontinentu opustily své nekritické,
nebo účelové postoje vůči Evropské unii a začaly k současné politice,
ovládané nadnárodními korporacemi, přistupovat objektivně, nepopíraly
ale přidanou hodnotu a význam celkového projektu Evropské unie. EU musí
být nasměrována tak, aby efektivně řešila výzvy, jimž čelíme coby občané
České republiky, obyvatelé Evropy a děti Země.

Komentář

„Evropa je námi velmi zřetelně vnímána jako
mírový projekt a jsme proto přesvědčeni, že rozšiřování EU rozumným
způsobem a obezřetné prohlubování integrace členských zemí představuje
jeden z hlavních prostředků, jak tento velkolepý projekt uskutečnit.
Stále větší nedostatek sociální spravedlnosti, zvláště s ohledem na
pracovní příležitosti a životní perspektivy mladých, zhoršující se stav
dodržování lidských a občanských práv pod záminkou mezinárodního
terorismu, rostoucí vliv organizovaného zločinu, nejistoty kolem
energetické bezpečnosti, společně se zhoršujícími se podmínkami
životního prostředí, krize identity evropských institucí v důsledku
demokratického deficitu evropského projektu, sociální stratifikace
občanů Evropy založená na jejich rasovém původu, vzdělání, vyznání,
sexuální orientaci, pohlaví, příjmu a politickém názoru, skutečnost
Evropy dvou rychlostí, úpadek životní úrovně lidí třetího věku,
nerovnost příležitostí mužů a žen, problémy migrace a s ní spojený
vzestup rasizmu a xenofobie, neřiditelný vliv nadnárodních korporací a
anonymního kapitálu, ohrožující demokratické procesy v Evropské unii a
zájmy evropských občanů a spotřebitelů, plýtvání energiemi a zdroji,
nestřídmost konzumerizmu společnosti éry nadbytku a hýření, tento mírový
projekt podstatně ohrožují.

Vzniká napětí mezi etniky, mezi společenskými
vrstvami, mezi pohlavími, mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, mezi vládou
a občany. Toto napětí má tendence se vybíjet na těch nejslabších
článcích společnosti a často je exportováno za hranice kontinentu formou
ozbrojených konfliktů o zdroje a geopolitické zájmy. Bezuzdná
globalizace přináší po začátečním nadšení a krátkodobém zisku s odstupem
času nové téměř neřešitelné problémy a žene civilizace do čelního střetu
v dravém soupeření o zdroje a přístupu k nim. Globalizaci není možné
dopustit za cenu zničení biodiverzity v tom nejširším slova smyslu –
rozmanitost kultur a myšlení a projevu a zvyklostí musí být zachována,
ochráněna, a povznesena na univerzální právo. Institut státnosti nemže
být vymazán z mapy světa. Nadnárodní struktury, odtržené od člověka
nemohou nahradit zažité a ověřené mechanizmy spolupráce mezi národy a
principy právního státu, demokracie a morálky.

Pod různými jmény se znovu rozhořely ozbrojené
konflikty, kterých obětí je především civilní obyvatelstvo a v mnoha
případech ženy a děti nevyjímaje. Neustálý proud uprchlíků a přeživších
se přelévá z míst konfliktů do provizoria zdánlivého bezpečí jako
nekonečná řeka utrpení, žalu a bolesti. Jak dlouho to bude trvat, než
tato hořká řeka lidského zoufalství znovu překročí hranice Evropy a
vstoupí do našich domovů? Není řešením vytáhnout do boje za iluzi
energetické bezpečnosti a vtrhnout do životů nevinných lidí v dalekých
zemích a uhasit je kobercovými bombami vyrobenými zde, pod záminkou
tvorby pracovních míst a opatření proti hospodářské krizi. Vystupme ze
začarovaného kruhu bourání a stavění mostů, rozpoutávání a hašení
požárů. Vraťme se k rozumu, citu a ohleduplnosti. Mír musí začít právě
ZDE. Evropa musí jít příkladem uvnitř svých hranic a vyvážet mír a
radost za mír a radost, ne válku a zoufalství za ropu a plyn, za výdělky
vojensko-průmyslového komplexu a obchodníků se smrtí.

Protože takový stav je neudržitelný. Nepovede
k růstu životní úrovně Evropy a celého světa ale k jeho zániku. Životní
úroveň není kvantifikovatelná v účetních uzávěrkách zbrojních firem. Je
to kvalita života, které je determinantou radost, dětsky smích,
porozumění a láska mezi lidmi. Je proto na čase navrátit a rozpomenout
se na původní historické ideály evropského humanizmu a pokusit se o
jejich extrapolaci na postmoderní éru globalizace: ROVNOST příležitostí,
SVOBODA projevu, informací, názorů, Internetu, BRATRSTVÍ a porozumění
mezi jednotlivci, národy a kontinenty“.

Širší kontext senátního mandátu – celoevropská dimenze

Česká republika je součástí Evropské unie.
Tato skutečnost otevírá novou dimenzi mandátu do legislativního orgánu
České republiky – Senátu. Dimenzi celoevropskou. Proto je na tomto místě
podstatné uvézt pohled kandidáta na problematiku evropské integrace.

Pro zelené Evropa vždy znamenala geograficky i
politicky víc než jen Evropskou unii. Od samotného vzniku Evropské
koordinace zelených stran v roce 1983 byly našimi členy zelené strany
zevnitř i zvenčí EU.

V současné době Evropská strana zelených
zahrnuje 35 stran v 31 zemích. V éře globalizace nezačínají a nekončí
environmentální a sociální problémy na hranicích členských zemí EU. Pro
nás zelené není řešením stavět zdi a zavírat oči před tím, co se děje za
hranicemi.

My zelení považujeme Evropu za mírový projekt
a jsme přesvědčeni, že rozšiřování EU je jedním z hlavních prostředků
jak toho dosáhnout. Stále větší nedostatek sociální spravedlnosti,
zvláště s ohledem na pracovní příležitosti a životní perspektivy mladých
žen a mužů, zhoršující se stav dodržování lidských a občanských práv v
éře terorismu, rostoucí vliv organizovaného zločinu, rozmach atomové
energie společně se zhoršujícími se podmínkami životního prostředí a
samozřejmě i pat na úrovni evropských institucí – to jsou spolu s
dalšími otázky, na něž se soustředí hluboký zájem zelených v celé
Evropě, uvnitř i vně EU.

Evropská unie měla a stále má pro zelené jeden
hlavní cíl: vytvořit na tomto kontinentu po staletích válek a konfliktů
mezi lidmi trvalý mír a spolupráci a po staletích kolonizace získat
pozitivní vliv na globální politiku. Zejména ve druhé zmiňované oblasti
nebylo doposud dosaženo takových výsledků, jaké by si zelení
představovali. Proto se tato rezoluce zaměřuje na záležitosti a otázky
EU, která zelení vnímají jako důležité, neboť postavení a politika Unie
má rozhodující vliv nejen na to, co se děje v rámci jejích hranic, ale
také na vývoj v dalších částech Evropy a na jiných kontinentech.

1. POSTAVENÍ EU

Evropská unie je historický úspěch. V historii
doposud nikdy nežilo tolik národů tak dlouho v míru. EU notnou měrou
přispěla k ekonomické, sociální a environmentální evoluci v Evropě.
Zasadila se o znovusjednocení Evropy. Byla pozitivním článkem při
podpoře mírových řešení probíhajících mezinárodních konfliktů. V průběhu
budování struktury environmentální politiky se EU stala důležitým
aktérem kladoucím důraz na posun k ekologicky trvale udržitelné
společnosti, přestože se v daném ohledu musí stále ještě vykonat hodně
práce. Projekt rozšíření EU vedl k demokratické stabilizaci evropského
regionu. EU se také zasazuje o podporu lidských práv a práv menšin,
prosazuje politiku antidiskriminace a rovnosti pohlaví. Členství v Unii
vedlo ke snižování ekonomických nerovností mezi evropskými zeměmi,
nepodařilo se však najít řešení otázky nerovnosti mimo hranice Evropy.

V současné době je však projekt EU, jako
společenství lidí a států, v politické krizi. Dokládají to výsledky
referend o ústavní smlouvě v Nizozemí a ve Francii. A výsledek referenda
o Lisabonské smlouvě v Irsku. Momentálně dominují v debatě o EU dvě
perspektivy, které nejsou nezbytně zcela protichůdné: na jedné straně
vládne silný skepticismus k EU, nespokojenost s nedostatkem demokratické
transparentnosti, s byrokracií a nedůvěra k neoliberální ekonomické
politice, která je vnímána v rámci EU jako dominantní. Mnoho občanů se
bojí, že ztratí kontrolu nad vlastními životy.

Na druhé straně lidé doufají, že EU bude
garantovat „evropský sociální model“ udržující vysoké sociální,
environmentální, spotřebitelské i další standardy a že je ochrání před
negativními vlivy ekonomické globalizace. Z hlediska prvního zašla EU už
příliš daleko, z hlediska druhého toho ještě neudělala dost. Oba pohledy
se nicméně shodují na tom, že EU nefunguje tak, jak by měla.

Nejen zastavení procesu ratifikace evropské
ústavy ukazuje hloubku krize. Také současné snížení celkového rozpočtu
EU schváleného členskými státy v rámci struktury finančního výhledu pro
období 2007 – 2013 vypovídá o stavu unie své. EU čelí strukturálním
problémům a nedostatkům, které musí být řešeny. Bude muset najít novou
definici své role v politickém kontextu rostoucí podpory konzervativních
a nacionalistických ideologií v členských zemích.

Rozšíření EU bylo nedostatečně doprovázeno
posilováním občanské společnosti, demokratických procesů a institucí.
Smlouvy z Amsterdamu a z Nice nedokázaly využít příležitosti ke zlepšení
fungování EU. Lisabonská smlouva a problémy její ratifikace jen podtrhly
komplexitu integračního procesu a jeho těžkopádnost. Má být Unie pod
kontrolou národních států, nebo se má této kontrole vymknout a stát se
spřežením kterého otěže bude v rukou třímat jen uzká skupinka nevolených
vyvolených?

EU čelí demokratickým nedostatkům na
nejrůznějších úrovních. V řadě zemí schovávají politici vlastní
rozhodnutí a politiku za politiku Unie. Důležité aspekty a oblasti
evropského rozhodovacího procesu se vymykají demokratické kontrole na
národní nebo evropské úrovni a zůstávají pevně v rukou státních správ a
vlád členských států. Rozdělení kompetencí mezi různé úrovně přispělo k
tomu, že se EU snaží v některých oblastech dělat příliš mnoho a v jiných
může pro změnu dělat jen málo. Výsledek referenda ukázal, že velká část
evropské populace se neztotožňuje s politikou EU. V očích mnoha
evropských občanů zvolila EU, stejně jako mnoho národních vlád, cestu
soutěžení místo spolupráce. To mělo za následek odklon od pozitivních
prvků evropského integračního procesu. Příliš mnoho občanů má dojem, že
nemohou ovlivňovat dění v EU, zatímco silné ekonomické lobby mají přímý
přístup k rozhodovacímu procesu.

Ve svých postupech EU upřednostňovala a
investovala do konkurenceschopného modelu vývoje řízeného trhem před
propagací evropského modelu solidarity. Rozpor mezi na jedné straně
„tvrdým zákonem“ měnových pravidel a na straně druhé „měkkým zákonem“
metody otevřené spolupráce v sociální politice je neudržitelný. Pokud
chce evropský projekt přesvědčit občany, musí tuto patovou situaci
vyřešit.

Argumenty, které v rámci debaty o rozšíření
používá stále rostoucí skupina politiků, jsou znepokojující. Nemůžeme
požadovat široké rozšíření a zároveň nechtít investovat potřebný obnos
peněz. Názor, že solidarita se může odložit nebo zcela obejít je
nebezpečný, může sice vést ke krátkodobým (národním) politickým výhodám,
ale z dlouhodobého hlediska se za něj může platit vysoká cena, např. v
oblasti bezpečnostních otázek. Stejně tak je ale nutné, aby EU
přehodnotila svůj přístup k procesům, ze kterých někteří těží a jiní na
ně doplácejí (např. společná zemědělská politika) a korigovala procesy a
pravidla, které vedly k deformaci solidárních mechanismů mezi členy EU.

V krizi evropského projektu se mohou z velké
míry také odrážet základní problémy globalizace. Způsob, jakým
globalizační proces funguje vedl k hluboce zakořeněnému strachu mezi
občany. Sociální jistoty, společně s vírou občanů v instituce, mizí. Je
nezbytně nutné politicky odpovědět především na ekonomické aspekty
globalizačního procesu. Evropští politikové nejsou zatím schopni
přesvědčit občany o přínosu EU v tomto procesu. V očích mnoha lidí je EU
motorem negativního globalizačního procesu, místo toho, aby byla vnímána
jako nástroj k řešení problémů, které globalizace přináší. To bylo
patrné v diskuzi např. o neoliberální „Bolkensteinově směrnici o
službách“, směrnici na liberalizaci přístavů, směrnici o pracovní době,
tlaku Komise na otevření trhu geneticky modifikovaným organismům. Je
zcela zásadní pochopit, že následky trvale neudržitelného životního
stylu už nemůžeme dál ignorovat či „exportovat“ na opačný konec světa a
odkazovat budoucím generacím. Až doposud se bohatým zemím (západní)
Evropy dařilo držet negativní vlivy globalizace „přede dveřmi“. To už
není pravda. Pouze volba ekologické spravedlnosti, tzn. že právě tyto
země budou muset drasticky zredukovat svou ekologickou stopu, aby
umožnily spravedlivý a trvale udržitelný vývoji i v ostatních částech
světa, může otevřít dveře bezpečnější a spravedlivější budoucnosti.

Zdroj: Ženevská rezoluce Evropských zelených